Laurea di Annachiara - jak se slaví ukončení lékařské fakulty v Římě?

La Festa di laurea…IL CHIRURGO PAURA NON NE HA…

Na oslavu se vždy najde čas a obzvlášť, pokud se nám po mnoha studijních úskalích podařilo úspěšně absolvovat vysokou školu. Tímto heslem se pochopitelně řídí i italští studenti. Ukončení studia v Itálii a s ním spojené oslavy jsou v Itálii možná o něco více tradiční. 

V  České republice je magisterské studium ukončené zpravidla státní závěrečnou zkouškou a obhajobou diplomové práce. Na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze probíhá obhajoba diplomové práce v budově Právnické fakulty za účasti komise složené z předsedy, vedoucího diplomové práce, oponenta a zpravidla dalšího učitele. Diplomovou práci je nezbytné odevzdat svázanou několik měsíců předem. Minimálně týden před obhajobou diplomové práce student obdrží posudek vedoucího diplomové práce a oponenta a k tomu otázky, k nimž se student v průběhu obhajoby musí vyjádřit. Obhajoba diplomové práce je na Právnické fakultě veřejná, ale na rozdíl od maturitní zkoušky se moc často nestává, že se někdo přijde podívat. Jen někdy nějaký student z nižšího ročníku nakoukne, aby se psychicky připravil na to, co ho v závěru jeho studia čeká. 

V den obhajoby diplomové práce se zpravidla sejde několik studentů před dveřmi příslušné katedry a společně čekají, až je zavolá předseda komise k vykonání obhajoby diplomové práce. Samotná obhajoba poté záleží na dané katedře, některé budí trochu strach, ale většina kateder má ke studentům celkem normální přístup a není čeho se bát, i když samozřejmě není automatické, že student při obhajobě uspěje a uzavře obhajobou své několikaleté studijní snažení. Velmi důležité je proto, nejen správně zvolit téma diplomové práce, ale především vedoucího diplomové práce, pokud je to možné. Přeci jen pak s ním student musí spolupracovat a hlavně dobrý školitel nechá studenta diplomovou práci přepracovat a nepustí ho k obhajobě, pokud práci neshledá obhajitelnou, protože si uvědomuje, že je to i jeho vizitka. 

Po obhajobě student musí chvíli počkat za dveřmi, než se komise dohodne na známce a znovu si studenta zavolá, jak dopadl. Ze stejných dveří už student odchází s úsměvem na tváři, že to má za sebou. Ten samý den, i když na studenta padne šílená únava, je důvod k oslavě. 

V Itálii probíhá obhajoba diplomové práce úplně jinak než na Právnické fakultě UK v Praze, více připomíná spíše vysokoškolskou přednášku. Jak tedy vypadá? 

Měla jsem tu možnost se podívat na obhajobu diplomové práce a následně na slavnostní oběd mé spolubydlící, která studovala lékařskou fakultu na Universitá Tor Vergata. Než se začnu věnovat „velkému dnu“ mé spolubydlící, chtěla bych, ještě dodat pro srovnání, že u nás si na promoce a tím pádem na slavnostní předání diplomu musí student nějakou tu chvíli počkat. Na Právnické fakultě UK se konají promoce třikrát do roka. Na tuhle slavnostní akci jsou zváni rodiče, prarodiče, kamarádi, drahé polovičky atd. Samotná promoce trvá asi půl hodiny, nejdřív studenti slavnostně nastoupí, pak musí složit slib a teprve poté dostanou diplom. Slovo mají proděkan, prorektor a jeden vybraný student, který přednese slavnostní projev, který si může připravit sám. Po promoci studenti dostávají květiny a dárky od svých blízkých a zpravidla završí den obědem nebo večeří s rodinou a večer pak oslavou s kamarády. 

A teď už, jak to probíhalo 26. března 2014, kdy jsem měla tu čest se zúčastnit promoce mé kamarádky a spolubydlící Annachiara.

Laurea di Annachiara

Ještě týden před svou laureou Annachiara nevěděla přesné datum, kdy bude svou diplomovou práci obhajovat, naše další spolubydlící Ginevra už měla koupenou letenku do Istambulu na 27. 3, a proto se Annachiara modlila, aby její laurea vyšla nejpozději na 26.3, měla štěstí a povedlo se a všechny jsme mohly být přítomny na jejím „velkém dnu“.

  

Diplomovou práci nechala svázat dva dny předem, což je u nás nemožné, protože kromě vedoucího diplomové práce jí čte rovněž oponent. Víkend předem připravovala power pointovou prezentaci s všemožnými grafy, bylo to pro ní stresové období, protože není zrovna kamarádka se svým notebookem a někdy s ním komunikovala dost vtipným způsobem, říkala jsem si, že by se jí líbil operační systém jako ve filmu „Her.“ 

Na laureu si nechala ušít nádherné šaty od svého kamaráda a musím říct, že se mu opravdu povedly. V úterý přijela celá rodina Casella z jihu Italie, takže jsme měli trochu přeplněný byt. Ve středu ráno se vstávalo brzy, všichni vyrazili na lékařskou fakultu dřív, protože Universitá Tor Vergata je poměrně daleko. S mou druhou spolubydlící Gloriou jsme čekaly doma, až pro nás přijede Ginevra, která byla u svých rodičů. Bohužel, jak už to bývá, když je něco důležité, doprava byla totálně zasekaná a nevěděly jsme, jestli nakonec laureu stihneme. Nakonec přišla na řadu jako předposlední a deset minut před její laureou jsme byly na místě. 

Obhajoba diplomové práce byla v jedné z aul lékařské fakulty. Tradicí je, že se na obhajobu přijde podívat celá rodina a všichni blízcí kamarádi, a proto byla aula přeplněná, velká část z přítomných byla rodina Casella a kamarádi Annachiara. Když zavolali Annachiara, že je na řadě, přišla k mikrofonu a představila svou diplomovou práci s power pointovou prezentací. Členové komise – v tomto případě lékaři poslouchají studenta a v případě zájmu kladou na závěr otázky. Annachiara mluvila velmi přesvědčivě, i když vzhledem k lékařské terminologii jsem nebyla jediná (i když asi jediná přítomná cizinka), která moc nerozuměla. 

Po obhajobě se čeká, až skončí poslední student a komise se domluví na výsledném hodnocení studentů a poté přijde na řadu proclamazione – sdělení studijního hodnocení. Uspějí všichni, laurea není brána jako u nás, tj. jako zkouška, z které může být student vyhozen, je chápána jako slavnostní uzavření studia, studenty už tak zajímá jen výsledné hodnocení. 

Závěrečná část obhajoby je velmi slavnostní, profesoři vždy řeknou jméno studenta a řeknou jeho výsledek, pogratulují mu a předají diplom. Annachiara dostala nejlepší hodnocení a obhájila s vyznamenáním, byla velmi šťastná. Po obhajobě dostala Annachiara vavřínový věnec a květiny. Tradicí také je, že kamarádi si připraví nějaká hesla, která se napíší na velkou čtvrtku nebo krabici. My jsme připravili heslo: „Il chirurgo paura non ne ha.“ Pak probíhá focení a nakonec se jede na slavnostní oběd. 

Oběd přichystali rodiče Annachiara v resturaci blízko Castel Gandolfo s krásným výhledem na jezero. Oběd měl několik chodů, celkem nechali připravit tři menu: jedno s masem, další s rybou a poslední pro mě – vegetariánské a nechali jej i nazvat menu „Monica.“ Měla jsem velkou radost, v Itálii jsou lidé mnohem tolerantnější k vegetariánům, což vždy ocením. Jedlo se opravdu skvěle a hlavně hodně. Oběd trval více než tři hodiny. Na závěr je tradicí, že "oslavenec" rozdá všem zúčastněným „confetti“ (malé bonboniéry, bonbóny jsou barevné podle fakult, pro medicínu je barva červená). 

Laurea Annachiara byla nádherná, je to jeden z kulturních zážitků, o který je škoda se v Itálii ochudit. Pokud budete pozváni na laureu a na slavnostní oběd, rozhodně neodmítejte a udělejte si čas, nebudete litovat. 

Ligabue - Ho perso le parole (videoclip)

vorrei - lunapop

Stai lontana da me - un film molto divertente :)

Her - Official Trailer (HD) Joaquin Phoenix, Amy Adams

Patty Pravo - La bambola (Vecchia Versione HD)

{ Belle & Sébastien 2013 ] [ "Belle , nous serons deux "]

Happy in Siena

One of the most beatiful city in the world...Siena.

Belle and Sébastien / Belle et Sébastien (2013) - J´adore ce film magnifique!

Le Vibrazioni - Dedicato A Te

Neffa - Dove sei (feat. Ghemon)

Zucca al forno gratinata

Ingredience:
dýně, sůl, olivový olej, mouka, rozmarýn.
Postup:
Dýni nakrájíme na malé kousky, dáme na plech s trochou olivového oleje, posypeme trochou mouky a přidáme rozmarýn. Dáme do předehřáté trouby na 180°C. Pečeme cca 15-20 minut. 
Hodí se perfektně jako příloha nebo můžete jíst samotné.Chutná skvěle.
Buon appetito!

Minestrone di verdura

Ingredience:
2 brambory, dvě menší cukety, mangold (listová zelenina, která má velký obsah železa, dobré pro vegetariány), kadeřávek (kapusta kadeřavá, má zelené nebo fialové listy), zeleninový bujon, sůl, cibule, mrkev (stačí cca 2 vetší mrkve), passata.
Postup:
Připravíme si hrnec, všechnu zeleninu nakrájíme na malé kousky a dáme do hrnce. Přidáme vodu cca do půlky hrnce. Pote přidáme jeden zeleninový bujon a dvě naběračky rajčatového protlaku. Zamícháme a přikryjeme pokličkou. Na konci, když už se vytvoří zeleninová směs, mícháme a podle chuti přidáme trochu soli.
Buon appetito!

A MANO A MANO - Rino Gaetano - Allacciate le cinture HD

Eddie Vedder - Long Nights

Toploader - Dancing in the Moonlight

Café de Flore - Jean-Marc Vallée

Café de Flore segue due storie paralelle: una madre e il figlo di Down é la parte ambientata negli anni sessanta, mentre la seconda si svolge ai giorni nostri e racconta di una coppia...emozioni, carma e destino.

Café de Flore con Vanessa Paradis é un film molto interessante e la musica é belissima.

Vesna va veloce - Carlo Mazzacurati (1996)

Vesna è una ragazza cecoslovacca arrivata in Italia con un pullman turistico. Dopo aver deciso di abbandonare i suoi connazionali e restare in Italia, totalmente priva di denaro, inizia una serie di traversie che la portano a darsi alla prostituzione per sopravvivere. Per fortuna troverà Antonio, un giovane muratore disposto ad aiutarla peró ...

Il film ha come tema l'immigrazione dai paesi dell'est. Da vedere assolutamente.

19.3.2014 SCIOPERO TRASPORTI ROMA autobus Cotral - 24 ore/ Stávka autobusů Cotral v Římě

Nuovo sciopero dei trasporti pubblici a Roma. La protesta, che colpisce i servizi Cotral, è stata indetta per mercoledì 19 marzo.

http://www.romacapitalenews.com/tag/sciopero/

Facoltà di Giurisprudenza - Tor Vergata

http://www.juris.uniroma2.it/

Università degli Studi di Roma "Tor Vergata"

http://web.uniroma2.it/home.php

AUTOBUS n. 500 - Università degli Studi di Roma "Tor Vergata"...

Università Tor Vergata patří mezi státní univerzity v Římě a je možné na ní rovněž  studovat v rámci zahraničního studijního programu Erasmus (za předpokladu, že česká univerzita, na které studujete má s Tor Vergata dohodu) nebo v rámci zahraničních dohod, které si zpravidla musíte od začátku do konce zařídit sami. V České republice je asi známější státní univerzitou v Římě "La Sapienza," jejíž nespornou výhodou je, že se nachází nedaleko centra. 

Cesta na Tor Vergata mnohé dny vyžaduje jistou dávku trpělivosti. Hodně studentů využívá při cestě na Tor Vergata svůj automobil, pro ty méně šťastnější je jediným způsobem nasednout na metro A a dojet na konečnou stanici metra A - Anagnina, na které je rovněž autobusové nádraží. Na téměř všechny fakulty této univerzity jezdí cca každých 10 minut expres - č. 20, bohužel na Právnickou fakultu a Rektorát tento expres nejezdí a dostat se tam je možné jen autobusem č. 500, který má sice jezdit cca každých 15 minut, ale vzhledem k tomu, že neexistují jízdní řády, někdy můžete čekat 5 minut, někdy 40 a i po příjezdu autobusu čekání nekončí. Řidič autobusu většinou čeká, než se mu autobus zaplní nebo se jde jen tak projít na smoking pauzu, takže  nezbývá, než děkovat, alespoň za to, že autobus vůbec přijel. O to se člověk pak víc těší na hodinu, že dorazil a ještě ne později než profesor, 15 minutové zpoždění nic není, většina hodin začáná většinou i s půlhodinovým zpožděním...Návrat z Právnické fakulty domů je pak stejný adrenalin...

Con il vento tra i capelli...MOTORINO/Cestování na italském skútru...

V Římě stejně jako ve většině dalších italských městech je populárním způsobem, jak se někam dostat, ať už do práce, do školy, za nákupem nebo na schůzku - MOTORINO - skútr. Díky skútru se dostane všude mnohem rychleji, i když doprava pak někdy cizincům může připadat při množství automobilů, skutrů a kol značně chaotická...

Když svítí sluníčko a je  zrovna víkend, není nic lepšího než vzít skútr a jet se projet po centru nebo na vzdálenější místa s vyhlídkou, kam je to pěšky daleko (autobusy ani nezmiňuji, protože ve srovnání s tím, jak těď už oceňuji skvěle funguje pražská MHD, je těžké si na římské autobusy zvyknout). Doporučuji vyrazit směrem Gianicolo, nádherný výhled a málo turistů...

Báseň umírající stařenky

Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné. Personál nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila, že jiopsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál.

Báseň stařenky

Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,
řekněte, koho to před sebou vidíte.
Ach ano, je to jen ubohá stařena
s divnýma očima a napůl šílená.

Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
nevnímá, když po ní něco se žádá,
o světě neví, jen přidělává práci,
boty a punčochy napořád ztrácí.

Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
už potřebuje však krmit a přebalovat.

Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?
Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.

Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,
než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.
Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let
s bratry a sestrami slád život jako med.

Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,

dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.
V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
co skládala svůj slib za bílou kyticí.

A když mi bylo pár let po dvaceti,
já chtěla šťastný domov pro své děti,

Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,
jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.

A je mi čtyřicet, synové odchází,
jenom můj věrný muž pořád mě provází.
Padesátka přišla, ale s ní další malí,
co u mě na klíně si jak ti první hráli.

Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,
mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.
Život jde dál, mé děti mají vrásky
a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.

Příroda krutá je, i když byl život krásný,
na stará kolena nadělá z nás všech blázny.
Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,
kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.

Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije
a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.
Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,
vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.

Málo bylo těch let a netáhla se líně,
já smířila se s tím, že všechno jednou mine.
Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,
neuvidíte seschlou stařenu...
Teď už - MĚ uvidíte!

Pizza Margherita

Tradiční neaposká pizza Margherita byla v roce 1889 pojmenována podle královny Margherity. Barvy této pizzy reprezentují barvy italské vlajky: červená: rajčata, bílá: mozzarella, zelená: bazalka.

Doporučuju tradiční neapolskou pizzu ochutnat v pizzerii Sorbillo - Via dei Tribunali nebo pizzerii Vesi - Via dei Tribunali:

Napoli - dove abitare?/ Kde bydlet?

Soriano 44 B&B  

Via San Domenico Soriano 44, 80135 Napoli, Italia

http://www.tripadvisor.it/Hotel_Review-g187785-d1113819-Reviews-Soriano_44_B_B-Naples_Province_of_Naples_Campania.html

  V Neapoli se vyplatí rozhodně bydlet v centru.  Hodně hotelů a hostelů za výhodnou cenu se náchází v okolí vlakového nádraží, ale nedoporučuji si vybrat bydlení v této lokalitě, protože atmosféra vlakového nádraží není moc příjemná, ulice jsou tam dost špinavé, hodně povalujících se odpadků a taky pořád dávat pozor na peněženku, není pro výlet zrovna to pravé ořechové. 

  V Neapoli jsem přes Tripadvisor našla hotel se snídaní Soriano 44, který se nachází naproti náměstí - Piazza Dante (linea metro). Cena pokojů je super, za dvouložkový pokoj vychází na osobu cca 30 eur za noc, záleží samozřejmě podle období, kdy pokoj rezervujete. Vyplatí se rezervovat a zaplatit za pokoj online, protože tak ušetříte asi 20 eur. Peníze vám strhnou z kreditní karty. Nemusíte se rozhodně bát toho, že by na vaší rezervaci zapomněli. Ještě před příjezdem jsem dostala potvrzující e-mail od recepční hotelu, která byla velmi milá. Po příjezdu mi dala všechny informace, co musím v Neapoli rozhodně vidět a kam zajít na pravou neapolskou pizzu.

  Pokoje jsou čisté a hlavně teplé, což je v Itálii výhoda, neboť Italové většinou netopí vůbec nebo mají v pokojích malá topení, která místnost nestačí vytopit. Ubytování je se snídaní: panini, sladké pečivo, jogurt a k pití si můžete objednat kávu nebo čaj.

  Personál je velmi příjemný, poskytne vám všechny informace a ptá se, zda něco nepotřebujete.

  Jedinou nevýhodou je, že hotel je ve čtvrtém patře, výtah je pouze ve vedlejší budově, která je sice propojená, ale musí se procházet šíleným bludištěm, a proto je lepší chodit pěšky. Hotel není, proto podle mě vhodný pro malé děti nebo pro osoby, kterým činí problémy chůze do schodů. Je samozřejmě, ale možné využít výtah z vedlejší budovy, každá jízda stojí 10 centů, které musíte vhodit, jinak se výtah nerozjede.

  Takže, jestli se chystáte do Neapole a nezařídili jste si, ještě bydlení, doporučuji hotel Soriano. 

 

 

 

Gianicolo - Roma

Roma

Villa Torlonia - Roma