Laurea di Annachiara - jak se slaví ukončení lékařské fakulty v Římě?

La Festa di laurea…IL CHIRURGO PAURA NON NE HA…

Na oslavu se vždy najde čas a obzvlášť, pokud se nám po mnoha studijních úskalích podařilo úspěšně absolvovat vysokou školu. Tímto heslem se pochopitelně řídí i italští studenti. Ukončení studia v Itálii a s ním spojené oslavy jsou v Itálii možná o něco více tradiční. 

V  České republice je magisterské studium ukončené zpravidla státní závěrečnou zkouškou a obhajobou diplomové práce. Na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze probíhá obhajoba diplomové práce v budově Právnické fakulty za účasti komise složené z předsedy, vedoucího diplomové práce, oponenta a zpravidla dalšího učitele. Diplomovou práci je nezbytné odevzdat svázanou několik měsíců předem. Minimálně týden před obhajobou diplomové práce student obdrží posudek vedoucího diplomové práce a oponenta a k tomu otázky, k nimž se student v průběhu obhajoby musí vyjádřit. Obhajoba diplomové práce je na Právnické fakultě veřejná, ale na rozdíl od maturitní zkoušky se moc často nestává, že se někdo přijde podívat. Jen někdy nějaký student z nižšího ročníku nakoukne, aby se psychicky připravil na to, co ho v závěru jeho studia čeká. 

V den obhajoby diplomové práce se zpravidla sejde několik studentů před dveřmi příslušné katedry a společně čekají, až je zavolá předseda komise k vykonání obhajoby diplomové práce. Samotná obhajoba poté záleží na dané katedře, některé budí trochu strach, ale většina kateder má ke studentům celkem normální přístup a není čeho se bát, i když samozřejmě není automatické, že student při obhajobě uspěje a uzavře obhajobou své několikaleté studijní snažení. Velmi důležité je proto, nejen správně zvolit téma diplomové práce, ale především vedoucího diplomové práce, pokud je to možné. Přeci jen pak s ním student musí spolupracovat a hlavně dobrý školitel nechá studenta diplomovou práci přepracovat a nepustí ho k obhajobě, pokud práci neshledá obhajitelnou, protože si uvědomuje, že je to i jeho vizitka. 

Po obhajobě student musí chvíli počkat za dveřmi, než se komise dohodne na známce a znovu si studenta zavolá, jak dopadl. Ze stejných dveří už student odchází s úsměvem na tváři, že to má za sebou. Ten samý den, i když na studenta padne šílená únava, je důvod k oslavě. 

V Itálii probíhá obhajoba diplomové práce úplně jinak než na Právnické fakultě UK v Praze, více připomíná spíše vysokoškolskou přednášku. Jak tedy vypadá? 

Měla jsem tu možnost se podívat na obhajobu diplomové práce a následně na slavnostní oběd mé spolubydlící, která studovala lékařskou fakultu na Universitá Tor Vergata. Než se začnu věnovat „velkému dnu“ mé spolubydlící, chtěla bych, ještě dodat pro srovnání, že u nás si na promoce a tím pádem na slavnostní předání diplomu musí student nějakou tu chvíli počkat. Na Právnické fakultě UK se konají promoce třikrát do roka. Na tuhle slavnostní akci jsou zváni rodiče, prarodiče, kamarádi, drahé polovičky atd. Samotná promoce trvá asi půl hodiny, nejdřív studenti slavnostně nastoupí, pak musí složit slib a teprve poté dostanou diplom. Slovo mají proděkan, prorektor a jeden vybraný student, který přednese slavnostní projev, který si může připravit sám. Po promoci studenti dostávají květiny a dárky od svých blízkých a zpravidla završí den obědem nebo večeří s rodinou a večer pak oslavou s kamarády. 

A teď už, jak to probíhalo 26. března 2014, kdy jsem měla tu čest se zúčastnit promoce mé kamarádky a spolubydlící Annachiara.

Laurea di Annachiara

Ještě týden před svou laureou Annachiara nevěděla přesné datum, kdy bude svou diplomovou práci obhajovat, naše další spolubydlící Ginevra už měla koupenou letenku do Istambulu na 27. 3, a proto se Annachiara modlila, aby její laurea vyšla nejpozději na 26.3, měla štěstí a povedlo se a všechny jsme mohly být přítomny na jejím „velkém dnu“.

  

Diplomovou práci nechala svázat dva dny předem, což je u nás nemožné, protože kromě vedoucího diplomové práce jí čte rovněž oponent. Víkend předem připravovala power pointovou prezentaci s všemožnými grafy, bylo to pro ní stresové období, protože není zrovna kamarádka se svým notebookem a někdy s ním komunikovala dost vtipným způsobem, říkala jsem si, že by se jí líbil operační systém jako ve filmu „Her.“ 

Na laureu si nechala ušít nádherné šaty od svého kamaráda a musím říct, že se mu opravdu povedly. V úterý přijela celá rodina Casella z jihu Italie, takže jsme měli trochu přeplněný byt. Ve středu ráno se vstávalo brzy, všichni vyrazili na lékařskou fakultu dřív, protože Universitá Tor Vergata je poměrně daleko. S mou druhou spolubydlící Gloriou jsme čekaly doma, až pro nás přijede Ginevra, která byla u svých rodičů. Bohužel, jak už to bývá, když je něco důležité, doprava byla totálně zasekaná a nevěděly jsme, jestli nakonec laureu stihneme. Nakonec přišla na řadu jako předposlední a deset minut před její laureou jsme byly na místě. 

Obhajoba diplomové práce byla v jedné z aul lékařské fakulty. Tradicí je, že se na obhajobu přijde podívat celá rodina a všichni blízcí kamarádi, a proto byla aula přeplněná, velká část z přítomných byla rodina Casella a kamarádi Annachiara. Když zavolali Annachiara, že je na řadě, přišla k mikrofonu a představila svou diplomovou práci s power pointovou prezentací. Členové komise – v tomto případě lékaři poslouchají studenta a v případě zájmu kladou na závěr otázky. Annachiara mluvila velmi přesvědčivě, i když vzhledem k lékařské terminologii jsem nebyla jediná (i když asi jediná přítomná cizinka), která moc nerozuměla. 

Po obhajobě se čeká, až skončí poslední student a komise se domluví na výsledném hodnocení studentů a poté přijde na řadu proclamazione – sdělení studijního hodnocení. Uspějí všichni, laurea není brána jako u nás, tj. jako zkouška, z které může být student vyhozen, je chápána jako slavnostní uzavření studia, studenty už tak zajímá jen výsledné hodnocení. 

Závěrečná část obhajoby je velmi slavnostní, profesoři vždy řeknou jméno studenta a řeknou jeho výsledek, pogratulují mu a předají diplom. Annachiara dostala nejlepší hodnocení a obhájila s vyznamenáním, byla velmi šťastná. Po obhajobě dostala Annachiara vavřínový věnec a květiny. Tradicí také je, že kamarádi si připraví nějaká hesla, která se napíší na velkou čtvrtku nebo krabici. My jsme připravili heslo: „Il chirurgo paura non ne ha.“ Pak probíhá focení a nakonec se jede na slavnostní oběd. 

Oběd přichystali rodiče Annachiara v resturaci blízko Castel Gandolfo s krásným výhledem na jezero. Oběd měl několik chodů, celkem nechali připravit tři menu: jedno s masem, další s rybou a poslední pro mě – vegetariánské a nechali jej i nazvat menu „Monica.“ Měla jsem velkou radost, v Itálii jsou lidé mnohem tolerantnější k vegetariánům, což vždy ocením. Jedlo se opravdu skvěle a hlavně hodně. Oběd trval více než tři hodiny. Na závěr je tradicí, že "oslavenec" rozdá všem zúčastněným „confetti“ (malé bonboniéry, bonbóny jsou barevné podle fakult, pro medicínu je barva červená). 

Laurea Annachiara byla nádherná, je to jeden z kulturních zážitků, o který je škoda se v Itálii ochudit. Pokud budete pozváni na laureu a na slavnostní oběd, rozhodně neodmítejte a udělejte si čas, nebudete litovat.